Sniper Elite V2

Uncharted – Mega-recenze z Tiscali Games

Znáte dobrodužný film Souboj o poklad Yankee Zephyru? Trochu v podobném duchu je koncipován nejnovější počin pro konzoli PlayStation 3 – Uncharted: Drake’s Fortune. V něm také najdeme trojlístek sympatických hrdinů pátrajících po velkém pokladu, přičemž v patách mají nepříjemně dotěrné gangstery, co si dělají na tohle zlato zálusk. Sluší se ještě předznamenat, že cesta k bájnému El Dorádu tady vede skrze mapu známého piráta Francise Drakea a že na téhle cestě se bude povětšinou v sólo akci angažovat hlavní hrdina jménem Nathan. Nathan Drake. Jakkoliv nejde o podobnost čistě náhodnou, na příběh má vlastně pramalý vliv. Koneckonců celá story, jdoucí také ve stopách Indyho zlatokopeckých výprav, není nějak zvlášť rozpracována (tedy až na povedené finále) a slouží především jako katalyzátor akce. Zvláštní pozornost nicméně zasluhují pravidelné nehratelné sekvence, poskytující vskutku příjemné a místy i zábavné povyražení.

Uncharted nabízí zcela mimořádnou audiovizuální kulisu – vyjma kvalitního dabingu, orchestrálního soundtracku, podbarvujícímu atmosféru hry, jež ke konci dostane výrazně temnější nádech, to je zejména výjimečné grafické zpracování, umocněné dále realistickým rozpohybováním. Pročež je před vámi zcela ojedinělý titul, který se kvalitou a škálou pohybů může konečně vyrovnat Laře, v některých ohledech ji pak dokonce dále překonává. Bravo!

I když jedním dechem musím podotknout, že Nathan nezvládne tolik akrobatických nuancí jako naše copatá archeoložka, třebaže se pouští do stejně eskamotérských kousků, kdy šplhá po stěnách, přeskakuje platformy a ručkuje po rozpadávajících se římsách, kde jediná chyba, resp. zaváhání může znamenat smrt. Naštěstí jsou checkpointy rozesety natolik šikovně, že se tady málokdy dostaví něco, co by jen vzdáleně připomínalo frustraci.

• Uncharted potkal Gears of War
Hra se sice dá klasifikovat jako akční adventura, nicméně největší důraz je přeci jenom kladen na časté přestřelky, v nichž také strávíte zdaleka nejvíce herního času. V tento moment má hra nejblíže ke Gears of War, neboť nabízí identický systém krytí a prostup levelem, potažmo k Resident Evil 4, což později rozvedu. Předně tolik, že Uncharted je velice lineární herní partie. Jasně, tohle se dá říci o téměř všech hrách na trhu, ale tady to až neskutečně bije do očí a také díky level designu působí skriptovaná akce mnohdy docela legračně.

Pravdou je, že v závěru hraní se uvedené rozpaky částečně negují a koneckonců i samotné střety s nepřátelskými složkami dostanou, ehm, nový náboj! Byla-li řeč o skriptech, tím mám na mysli příchod oponentů na scénu, kteří sem pravidelně vtrhnou vždy, když klasicky překročíte určitý bod.

Ovšem následná přetahovaná o to, kdo bude moci jít dál, nabízí pohled na poměrně inteligentní, či chcete-li zdatné soupeře s různými modely chování. Jejich jediná odlišnost sice spočívá ve zbraňovém arzenálu, nicméně máte tak vždy jistotu, že po padlých půjdou sesbírat jak různé automaty a pistole, tak důležité střelivo. Ve svém držení však můžete mít pouze dvě zbraně naráz, což je moc hezky vidět už na první pohled na vaší figuře, kde na zádech může spočinout kupř. brokovnice nebo průrazný armádní automat…

Vyjma tradičního aktivování různých mechanismů pro otevření dveří (jež můžete občas i vykopnout:) mají v kategorii herní interakce hlavní slovo výbušné sudy, s jejichž množstvím to tvůrci vysloveně přehnali. Dále nechybí momenty, kdy se některé zídky, za nimiž se lze schovat, mohou pod náporem kulek rozpadnout. Což se později přenáší na bedny, za kterými také můžete najít dočasné útočiště.

Zdejší systém dynamického krytí se za různými objekty á la Gears of War nabízí zejména zdi, sloupoví či právě bedny, odkud lze opětovat palbu na podobně se schovávající nepřátele. K tomu je třeba se vyklonit a pomocí analogu najít vámi zamýšlený cíl, který je nutno odpravit dostatečně rychle, protože nejste nesmrtelní. Ač by se to nabízelo, jelikož snesete neskutečnou porci olova. Fígl spočívá v klasickém stáhnutí se v pravou chvíli z centra pozornosti, každé zranění pak totiž rozdýcháte. Že máte na kahánku přitom velice efektně a vkusně symbolizuje jev, kdy obraz ztrácí barvy a postupně přechází do černobílého zobrazení, kdy už si nad vámi hladově brousí kosu zubatá.

Uncharted tedy podobně co Gears of War funguje jako taková zákopová válka, kdy se kupř. v přikrčení za nízkou zídkou snažíte zlikvidovat jednu vlnu nepřátel, postoupíte o pár metrů za další, aby vám tvůrci vygenerovali nový nášup posil. Oproti GoW se ovšem Nathan může mnohem lépe a dynamičtěji přemisťovat po bojišti a lépe reagovat na hbitější soupeře.

Nemohu si ale pomoci, v některých fázích a obrazech se dostavuje únava z nepříjemného stereotypu, v němž budete svědky téměř identických zdlouhavých pasáží, skrze které se musíte rutinně prostřílet dál.

U krytí jediný problém vyvstává s tím, že jedno tlačítko na padu je vymezeno pro akt schování se za nejbližší překážku a současně pro kotoul, který občas musíte zvolit jako jediné vhodné řešení. Při obhlížení situace si totiž nezřídka všimnete, že vaši protivníci mají tendenci vás obcházet z boku a nebo na vás vlétnou takříkajíc po hlavě. V tento okamžik lze ještě využít dvou tlačítkových komb pro pěstní souboj tváří v tvář, jenž je přitom do značné míry odvislý od vašeho postavení vůči nepříteli. S tímhle se totiž váže povědomí, že při stejném stisku butonů budete svědky pokaždé trochu jiné animace (je tu několik působivých variací), mezi nimiž nechybí ani tygří skok zezadu a zlomení vazu.

• Uncharted potkal Resident Evil 4
Třebaže tu nenajdete nic na způsob implementace zásahových zón jako tomu bylo v Resident Evil 4 (s vystřelováním zbraní z rukou oponentů), s takovými headshoty se přirozeně stále počítá. Musíte však vzít v potaz, že zdejší zaměřovací terčík nijak nesignalizuje, že máte soupeře v hledáčku držené zbraně. Tenhle nezvyklý deficit však trochu vadí jenom v případě, že ostřelujete hodně vzdálený cíl a tvůrci vám nikde po okolí nepohodili odstřelovačku.

Do výčtu přebohatého zbrojního arzenálu patří i granáty, ale tyto mají minoritní využití jednak kvůli citelnému kapacitnímu omezení a druhak kvůli skutečnosti, že se zhusta musíte o zacílení dělit s nakláněním padu Sixaxis, což je aktivita, která vám ve víru boje nemusí úplně přejít do krve, čehož důsledkem jsou hody úplně k ničemu a nikam. Pro žánr tolik obvyklý výpad pažbou držené zbraně nahrazují výše avizované efektní pěstní manévry, proti nimž soupeř nemá žádnou obranu. Takže klasicky sází na větší počet, tudíž se tady dočkáte další third-person akce s tolika zářezy, že byste si mohli otevřít prosperující řezbářství.

Vyjma Gears of War mechanismů tu je i prvek z Resident Evil 4. Nejprve tolik. Ve hře lze kameru korigovat buď manuálně nebo rychle vycentrovat. Namísto rozhlížení se ve first-person perspektivě tu je cosi, co evokuje prvního Tomb Raidera či zohledňuje zkušenosti Naughty Dog s Jak a Daxter sérií. Kamera se přiblíží za záda hlavního protagonisty a ten následně může zkoumat okolí, což nejvíce využijete a oceníte právě v pasážích, kdy se musíte angažovat na způsob Lary Croft.

A pak je tu klíčové zacílení, tedy postoj se zamířenou zbraní, kdy se kamera opět trochu přiblíží, tentokráte ze strany, jakoby zpoza ramena, čímž Nathana dostanete na jednu stranu herní obrazovky, aby jeho tělo nevadilo zaměřovacímu terčíku.

If you can see this, then you might need a Flash Player upgrade or you need to install Flash Player if it's missing. Get Flash Player from Adobe.

Příjemným standardem je volba náměru zpoza levého, jakož i pravého ramena. Oproti Resi 4 však v tomhle zacílení můžete pomalu a obezřetně postupovat vpřed, což je další taktika, kterou tady využijete, byť ne až tak často. Hodí se do interiérových prostor a nebo poté, kdy v obraze zbývá poslední nepřítel, pro něhož si takto v pohodě dojdete. Prima, za mě oba palce určitě nahoru!

• Když Uncharted potkal Splashdown
Na zdejší konfrontační rámec se dá nahlížet různými způsoby. Jednak jako na poměrně zábavný, protože nepřátelé se opravdu snaží a máte konečně dojem, že nejde o další strojové představení. Kladně lze hodnotit i důmyslný systém krytí a některé možnosti, co tu jsou jaksi navíc. Na druhou stranu bude spousta herních úseků ve vaší myslí splývat v jeden nezřetelný obraz, neboť prostředí nijak moc nevariuje, a koneckonců ani atmosféra (jakkoliv kvalitní) není zdaleka takovým násobitelem výsledného prožitku, jako ve zmiňovaných hitech Gears of War či Resident Evil 4. Není tedy divu, že se tvůrci uchýlili k několika zpestřením. Jedním z nich může být jízda v dopravním prostředku, což je pro potřeby Uncharted džíp a vodní skútr.

S prvně uvedeným vozítkem si střihnete jednu pasáž, kde se nic extra zajímavého neděje, prostě standardně, ve stacionární pozici střelce, likvidujete pojízdné nepřátele, kteří vás pronásledují. Určitou zajímavostí je prvek, že z granátometu, který tu máte pro tyhle potřeby, lze porážet i stromy, které s sebou mohou vzít k hořkému konci právě vaše nepřátele.

Se skútrem na vodě je to přeci jenom trochu lákavější projížďka, protože jej musíte jak řídit, tak střílet, pro což je ovšem nutné zvolnit v tempu, takže to není až tak dynamické, jak by se při prvním pohledu na řídítka mohlo zdát. Ačkoliv se nejedná ani tady o nic zázračného, v obou případech to plní svůj účel, tzn. nějakým způsobem dále zpestřit nabídnutou herní náplň.

• Když Uncharted Potkal Tomb Raidera
Mnohem působivější jsou dříve anoncované Tomb Raider pasáže, ve kterých znovu oceníte parádní rozpohybování ústředního protagonisty, byť právě tady jsou některé jeho animační přechody nedoladěné či nedotažené. Po pravdě, za chvíli vám to ani nepřijde. Nathan přitom zvládá spoustu činností, od ručkování po všelijakých výstupcích na zdech a ochozech, přes přeskakování průrev s automatickým přichycením se, po šplhání po provazech, řetězech či liánách, kde se navíc opět po vzoru Lary můžete rozeběhnout po zdi. Nathan ovšem při všech svých kreacích vyhlíží mnohem uvěřitelněji, což podtrhuje dojem z těchto scén, které jsou nicméně výrazně snazší než v Laře.

Tam, kde v Tomb Raider: Anniversary musíte dobře načasovat a nasměrovat svůj odskok, to jde v Uncharted takřka samo. Bez nějaké větší námahy a také, což může být klíčové, frustrace. Kriticky tak musím nahlížet až na fakt, že díky dříve avizované linearitě, která se nehezky snoubí s velmi malým prostorem pro možnou exploraci, nemáte z téhle fáze povětšinou až tak dobrý pocit. Pokud vám to ale stačí jako další dílčí oživení akce, může být.

Není tu sice komplexnost Tomb Raidera, jeho prostorové či jiné puzzle (až na pár světlých výjimek, což je bezesporu škoda) a nebo pasti (no dobře, zase až na pár světlých výjimek), ale architektura a způsob zdolávání překážek vypadá stejně působivě a jak bylo řečeno, o něco realističtěji. Čemuž odpovídá i rychlost pohybu Nathana, potažmo tempo celé hry. Není jistě bez zajímavosti, že způsob, s jakým si poradíte s oponenty (headshoty, časté používání určité zbraně, apod.), potažmo množství nalezených speciálních artefaktů se vám zohledňuje v bonusové sekci, skrze kterou si posléze můžete zpřístupnit řadu zcela unikátních vychytávek.

Nemyslím tradiční a tradičně pěkné artworky, filmečky a další podobně laděný materiál. Nyní mluvím o speciálním režimu s neomezenou municí, režimu, kdy jedna kulka zabíjí, či o režimu, v němž můžete urychlit či naopak výrazně zpomalit běh hry. Pakliže si uvedené nemůžete díky malému počtu získaných bodů za způsob vašeho hraní zpřístupnit, musíte se podívat do jakékoliv vámi již dohrané kapitoly. Což zvyšuje replayabilitu hry, jejíž dohrání vám nezabere příliš času. Přičemž s multiplayerem tady nepočítejte!


• Pár slov závěrem
Jestliže jste byli svého času uneseni z grafiky Gears of War, čeká vás podobné ohromení i v případě Uncharted. S tím rozdílem, že temně laděný postapokalyptický svět vystřídá svěže zelená džungle se zajímavými ruinami, báječně zpracovaná voda nabízející osvěžující vykoupání, po čemž budete mít mokré oblečení, očekávejte mimořádný smysl pro detail, skvělou hru světla a stínu a v neposledku mnohokrát chválené rozpohybování, díky čemuž tu párkrát budete mít dosti uvěřitelný pocit, že se prostě díváte na nějaký film.

Filmovou kvalitu mají i nehratelné příběhové sekvence, které podtrhují uvěřitelnost zdejšího světa z jedniček a nul. Parádní dojem z technického provedení kazí jen pravidelný tearing, dostavující se klasicky při otáčení kamerou vůkol.

Po stránce hratelnosti Uncharted poněkud ztrácí díky silné linearitě, která je až příliš na očích, teprve až v posledních hodinách tvůrci ukazují, že by to šlo i lépe, a díky omezenému prostoru devalvujícímu prožitek z adventurního pátrání. Ano, je to mnohem více o konfrontaci, o častých přestřelkách, ale nejenom u nich mi připadá, že se hraje spíše na efekt. I když nelze přehlížet nesporný fakt, že to dost často funguje!


VERDIKT:
Výjimečné audiovizuální dílo, nabízející zajímavý mix akce a efektního akrobatického dovádění ve stylu Tomb Raidera. To celé je pak umocněné realistickým rozpohybováním hlavního hrdiny a něco dílčími oživujícími nápady, zde také v příběhovém vyznění, což ve finále slibuje sice kratší, ale intenzivnější herní zážitek. Další hodnotná hra do PS3 sbírky.

Hodnocení: 8/10
Zdroj: Tiscali Games

Share and Enjoy:
  • Print
  • email
  • PDF
  • Add to favorites
  • del.icio.us
  • Digg
  • Facebook
  • Google Bookmarks
  • LinkedIn
  • Twitter

Napsat komentář