Příslovečné určení: Klíč k barvitějšímu vyprávění

Co je to příslovečné určení?

Čeština je plná zajímavých větných členů, které nám pomáhají vyjádřit se přesněji a barvitěji. Mezi nimi má zvláštní místo příslovečné určení. Je to vlastně takový pomocník, který nám říká, jak přesně se něco děje nebo probíhá. Nejčastěji se váže ke slovesu, ale může také blíže určovat přídavné jméno nebo jiný větný člen.

Když ho chceme v textu najít, stačí se zeptat jednoduchou otázkou:

Kde se to stalo?

Kam to směřuje?

Odkud to přichází?

Kdy se to odehrálo?

Jak to probíhalo?

Proč se to stalo?

Za jakým účelem?

V češtině máme několik základních typů příslovečného určení:

místo (kde se něco děje)

čas (kdy se to děje)

způsob (jak se to děje)

příčina (proč se to děje)

účel (za jakým cílem)

Poznáte ho docela snadno - většinou je vyjádřeno příslovcem nebo předložkovým spojením.

Druhy příslovečného určení

Když mluvíme o příslovečném určení v češtině, máme na výběr z několika různých typů, které blíže popisují, co se vlastně se slovesem děje. Nejběžnější je asi příslovečné určení místa, díky kterému víme, kde přesně k něčemu došlo. Pak tu máme příslovečné určení času, které nám prozradí, kdy se co stalo. Hodně důležité je taky příslovečné určení způsobu - to nám říká, jak konkrétně k něčemu došlo nebo jak se něco odehrálo. A to zdaleka není všechno - existuje spousta dalších druhů, třeba příslovečné určení příčiny, účelu nebo podmínky, ale těch je opravdu hodně.

Časové určení

V naší mateřštině máme několik druhů příslovečného určení, ale pojďme se podívat na ty nejdůležitější - způsob a čas. Když mluvíme o způsobu, zajímá nás, jak se něco děje. U času je to jasné - potřebujeme vědět, kdy se něco stalo nebo stane. Může to být přesný čas jako v půl třetí, nebo jen tak zhruba - třeba navečer nebo o prázdninách.

Když chceme popsat, kdy se něco děje, je časové určení naprosto klíčové. Vezměme si třeba Přišel domů. No jo, ale kdy? Bez časového určení je to jako nedokončený příběh. Stačí dodat minulý týden, za chvíli nebo každé ráno a hned je to jasnější.

Časové určení můžeme vyjádřit různě. Často používáme příslovce jako včera nebo brzy, ale stejně dobře poslouží i podstatná jména (o víkendu, při východu slunce) nebo zájmena (tehdy, vždycky). Je to vlastně takový časový kompas, který nám pomáhá orientovat se v tom, kdy se co odehrává.

Příslovečné určení je jako koření v jídle - dodává větě tu správnou chuť a barvu.

Božena Němcová

Místní určení

V češtině je to s místním určením docela zajímavá věc. Když se nad tím zamyslíme, propojuje vlastně to, co můžeme vidět a uchopit, s tím, co si jen představujeme. Vezměme si třeba příslovečné určení místa - to nám říká, kde přesně se něco nachází. A pak máme příslovečné určení způsobu, které spíš popisuje, jak se něco děje. Skvěle to vidíme na rozdílu mezi tím, když řekneme být doma nebo cítit se jako doma. V prvním případě prostě víme, kde člověk je, ale to druhé nám prozradí mnohem víc o jeho pocitech a náladě. Právě příslovečná určení dělají náš jazyk bohatším a přesnějším. Díky nim umíme nejen říct, kde se věci dějí, ale taky vystihnout jejich atmosféru a všechny ty drobné detaily kolem.

Způsobové určení

Když se bavíme o příslovečném určení způsobu, jde vlastně o to, jak nám popisuje průběh nějakého děje nebo činnosti. Je to docela jednoduché - stačí se zeptat Jak? nebo Jakým způsobem?. Tohle určení můžeme vyjádřit různě, třeba příslovcem, jako když řekneme Kráčí pomalu. Nebo můžeme použít podstatné jméno v sedmém pádě - například Usmál se s radostí. Taky to jde pomocí infinitivu, třeba Přišel se rozloučit. Nejběžnější je ale právě to příslovce, které nám říká, jak přesně se něco děje nebo probíhá.

Příčinné určení

Když mluvíme o příčinném určení, je dobré si uvědomit, jak blízko má k určení způsobu a míry. Je to vlastně docela jednoduché - způsob nám říká jak se něco děje, míra zase kolik nebo jak moc, no a příčina vysvětluje proč se to vlastně stalo.

Když chceme zjistit příčinu, ptáme se třeba: Proč se to stalo?, Co to způsobilo?, nebo Jaký byl důvod?.

V češtině máme spoustu možností, jak příčinu vyjádřit. Nejčastěji používáme spojky jako protože, jelikož nebo neboť. Často taky používáme předložky - třeba když řekneme Kvůli té bouřce jsme nikam nešli. Tady nám to kvůli té bouřce vlastně vysvětluje, proč jsme zůstali doma. Je to takový způsob, jak jednoduše říct, co bylo příčinou.

Přípustkové určení

V našem jazyce se potkáváme s různými druhy příslovečných určení, která dávají větám šťávu a přesnost. Nejčastěji narazíme na dva hlavní typy - příslovečné určení způsobu a míry. Když mluvíme o způsobu, zajímá nás, jak se něco děje. Třeba když někdo rychle běžel nebo přišel se poradit. Někdy to vyjádříme i celou větou, jako Udělal to, jak nejlépe uměl. U příslovečného určení míry jde zase o to, jak moc se něco děje nebo v jaké intenzitě. Můžeme říct, že se někdo velmi snažil, s chutí jedl nebo použít složitější vyjádření jako Tolik se namáhal, až z toho onemocněl. Když tyhle dva typy příslovečných určení dobře známe, mnohem líp chápeme, co nám věta vlastně říká.

Účelové určení

Když mluvíme o příslovečném určení v češtině, často narazíme na jeho účelovou variantu. Zatímco běžná příslovečná určení nám odpovídají na otázky typu kde nebo kdy se něco děje, u účelového určení se ptáme spíš na záměr nebo důvod. Jde vlastně o to, proč se daná věc děje nebo jaký má mít výsledek. Typicky se ptáme otázkami Za jakým účelem? nebo jednoduše Proč?. Vezměme si třeba větu Šel do obchodu koupit chleba - tady nám koupit chleba říká, proč tam vlastně šel. V češtině můžeme účel vyjádřit několika způsoby - někdy použijeme infinitiv, jindy předložkovou vazbu, nebo třeba celou vedlejší větu. Hlavní je pochopit, že nám to vždycky říká, s jakým záměrem se něco děje.

Podmětné určení

Příslovečné určení je šikovný pomocník ve větě, který nám prozrazuje více o ději nebo vlastnosti. Funguje jako zvědavý pozorovatel, který si všímá všech detailů - jak se věci dějí, kde se odehrávají, kdy nastávají nebo proč k nim dochází.

Příslovečné určení	Příklad	Vysvětlení
místa	Jdi domů.	Určuje, kam se má jít.
času	Přišel včera.	Určuje, kdy přišel.
způsobu	Mluvil nahlas.	Určuje, jak mluvil.

To zajímavé je, že příslovečné určení nemusí být jen jedno slovo, ale může se skládat z celé skupiny slov. Představte si ho jako malý tým spolupracovníků, kteří společně popisují okolnosti děje. Může se schovat třeba do předložkových spojení (na zahradě, před večeří) nebo se rozvinout do celé vedlejší věty (zatímco maminka vařila, ...).

Ať už použijeme jednoduché příslovce nebo složitější příslovečné určení, vždycky nám pomůže lépe pochopit situaci a obohatit vyprávění o důležité podrobnosti. Je to vlastně takový malíř, který přidává do našeho jazyka živé barvy a dělá ho srozumitelnějším.

Doplňkové určení

Doplňkové určení je součást věty, která doplňuje sloveso a popisuje okolnosti děje, ale není tak zásadní jako příslovečné určení. Když ho z věty vynecháme, hlavní myšlenka zůstane zachována.

Lidé často nerozlišují mezi doplňkovým a příslovečným určením. Hlavní rozdíl je v tom, že příslovečné určení je pro význam slovesa nepostradatelné - bez něj by věta nedávala správný smysl nebo by byla neúplná.

Podívejme se na příklad:

Jan šel rychle do školy. (příslovečné určení způsobu - rychle určuje jak šel)

Jan šel do školy s kamarádem. (doplňkové určení - s kamarádem je dodatečná informace)

V první větě slovo rychle je příslovečné určení, protože popisuje způsob chůze. Ve druhé větě s kamarádem je doplňkové určení, které jen upřesňuje, kdo Jana doprovázel.

Doplňkové určení můžeme vyjádřit:

předložkovým spojením (s kamarádem, v Praze)

podstatným jménem v instrumentálu (s úsměvem, s radostí)

infinitivem (jít nakoupit, učit se anglicky)

Pro správné pochopení a tvorbu textu je důležité umět tyto dva větné členy od sebe odlišit.

Příslovečné určení ve větě

Příslovečné určení je vlastně takový pomocník ve větě, který nám prozrazuje různé detaily o tom, co se děje. Když se chceme dozvědět víc, stačí se zeptat třeba kde, kam, kdy, jak nebo proč se něco odehrává.

Příslovečné určení je jako malý detektiv, který odhaluje okolnosti každého děje. Díky němu víme přesně, jestli se něco stalo třeba doma nebo v parku, jestli to bylo včera nebo dneska ráno, a taky jestli se to událo rychle nebo třeba potichu.

V našem jazyce máme spoustu druhů příslovečného určení - můžeme určit místo, kde se něco děje, čas, kdy se to stalo, způsob, jak to probíhalo, nebo třeba důvod, proč se to vůbec stalo.

Příklady příslovečného určení

Když mluvíme nebo píšeme, často potřebujeme upřesnit, jak se něco děje. K tomu nám slouží příslovečné určení - je to vlastně takový pomocník, který nám říká více o okolnostech děje.

V běžné řeči ho používáme úplně přirozeně. Třeba když řekneme: Jdu domů. To domů je příslovečné určení místa. Nebo když povídáme: Přijdu večer. - večer je příslovečné určení času.

Máme několik základních typů:

- Místo: Sedím na zahradě. Jedu do Prahy.

- Čas: Vstávám v šest. Pracuju od rána do večera.

- Způsob: Mluví hlasitě. Usmívá se mile.

- Míra: Je příliš unavený. Mám tě moc rád.

- Příčina: Nepřišel kvůli nemoci. Zaspal jsem kvůli budíku.

- Účel: Šel nakoupit. Učím se na zkoušku.

V jedné větě můžeme použít klidně i více určení najednou. Například: Včera večer jsem rychle běžel domů na večeři. Tady máme hned čtyři - kdy (včera večer), jak (rychle), kam (domů) a proč (na večeři).

Procvičování příslovečného určení

Když se učíme češtinu, nemůžeme vynechat příslovečná určení. Je to vlastně docela zásadní věc, která nám pomáhá lépe vyjádřit, jak, kde nebo kdy se něco děje. Každý, kdo se učí český jazyk, by měl těmhle větným členům rozumět a umět je správně používat.

Existuje spousta fajn způsobů, jak si příslovečná určení procvičit. Třeba můžeme vzít nějaký text a hledat v něm, kde se příslovečná určení schovávají. To je docela zábava, protože je to jako taková detektivka - musíme pozorně číst a přemýšlet. Nebo můžeme zkusit doplňovat do vět chybějící příslovečná určení, což nám pomůže pochopit, jak vlastně fungují.

Na procvičování by to ale neměla být žádná nuda. Dá se to pojmout jako hra nebo soutěž, kde si každý může vyzkoušet svoje znalosti. Hlavní je, aby to všechny bavilo a aby se naučili příslovečná určení používat tak přirozeně, jako když dýchají. Ať už píšou nebo mluví, mělo by jim to jít samo od ruky.