Za objektivem i před ním: Jak jsem našla cestu k sobě prostřednictvím digitální strategie

Sedím na dřevěné podlaze svého studia, zalitého teplým odpoledním světlem. Kolem mě leží rozložené fotografie z posledního portrétního focení. Na stěnách visí velkoformátové černobílé printy, na polici stojí starý analogový fotoaparát po dědečkovi. Mám na sobě pohodlné lněné šaty, vedle leží poznámkový blok s nápady na příští měsíc. Je ticho, jen občas projede auto pod okny. Cítím klid a naplnění. Přesně takhle jsem si představovala svůj pracovní den, když jsem před lety opouštěla kariéru v marketingu. Jenže cesta sem byla mnohem klikatější, než jsem čekala. A paradoxně mi pomohla Olomouc PPC reklama – tedy přesně ten nástroj ze světa, před kterým jsem chtěla utéct.

Pojďme se vrátit na začátek. Jak se ze stresované marketérky stala fotografka, která konečně našla vnitřní klid i stabilní příjem?

Od výkonnosti k vyhoření

Ještě před čtyřmi lety jsem byla považována za úspěšnou. Pracovala jsem na pozici marketingové manažerky v mezinárodní firmě. Měla jsem dobrý plat, firemní auto, služební cesty do zahraničí. Na papíře to vypadalo skvěle. Realita byla jiná – nekonečné porady, nesplnitelné cíle, permanentní stres a pocit, že to, co dělám, vlastně nemá žádný hlubší smysl.

Fotografie byla mým únikem. Vždycky, když jsem vzala do ruky foťák, vše ostatní zmizelo. Jen já, objektiv a svět, který jsem chtěla zachytit. Focení se stalo mým meditativním prostorem, kde jsem se znovu nacházela.

Jenže pak přišel zlom. Pamatuju si to přesně – seděla jsem na konferenčním hovoru, poslouchala prázdné fráze o "synergických efektech" a "akceleraci růstu", když mi najednou začalo bušit srdce, nemohla jsem se nadechnout a před očima se mi dělaly mžitky. Klasický panický atak, jak jsem později zjistila. Tehdy jsem jen věděla, že už takhle dál nemůžu.

Odvážný skok do neznáma

O měsíc později, po sérii rozhovorů s terapeutkou a podpoře od mého partnera, jsem udělala něco, co by ještě rok předtím bylo nemyslitelné – dala jsem výpověď bez jakéhokoliv záložního plánu. Měla jsem úspory na pár měsíců a odhodlání zkusit živit se fotografováním.

První reakce okolí byly předvídatelné – od "To je odvážné!" (přeloženo: šílené) po "A není to jen taková fáze?" (přeloženo: brzy tě to přejde a budeš se chtít vrátit). Ale já jsem byla rozhodnutá.

Začátky byly těžké, ale vzrušující. Zařídila jsem si provizorní studio v obýváku svého malého bytu v Olomouci. Vytvořila jsem jednoduché webové stránky, kde jsem prezentovala své dosavadní portfolio – převážně portréty přátel, zátiší, pouliční fotografie. Roznesla jsem vizitky po kavárnách, nabídla slevy pro první klienty.

Přišly první zakázky – několik portrétů, dva svatební dny, focení produktů pro malý lokální byznys. Užívala jsem si tvůrčí svobodu, možnost organizovat si vlastní čas, pracovat na projektech, které mi dávaly smysl. Jenže brzy přišlo vystřízlivění – tohle všechno nestačilo na pokrytí nájmu a základních životních nákladů.

Realita freelance života

Po třech měsících jsem zjistila, že mé úspory mizí rychleji, než přibývají noví klienti. Začala jsem panikařit – možná měli všichni pravdu, možná jsem udělala obrovskou chybu. Možná je kreativní práce hezký koníček, ale ne způsob, jak se uživit.

Zvažovala jsem různé možnosti – vzít si částečný úvazek někde v kanceláři, rozšířit nabídku o komerční focení, které mě nebavilo, nebo... vrátit se zpět do korporátu. Ta poslední myšlenka mě děsila, ale začínala se jevit jako jediná realistická cesta.

Jednoho večera, když jsem zoufale procházela pracovní nabídky, mi zavolala bývalá kolegyně Jana. Stěžovala jsem si jí na svou situaci a ona se mě zeptala něco, co mě překvapilo: "A co tvůj marketing? Jak vlastně lidi zjistí, že existuješ a jsi k dispozici?"

Upřímně, kromě těch vizitek a primitivních webovek jsem nedělala téměř nic. V duchu jsem si představovala, že kvalitní práce si najde své klienty sama. Jak naivní jsem byla! Několik let jsem pracovala v marketingu a teď jsem úplně ignorovala jeho význam pro vlastní podnikání.

Když se spojí dvě vášně

Jana mi navrhla, abych využila své marketingové zkušenosti a aplikovala je na svůj fotografický byznys. Znělo to logicky, ale já jsem cítila podivný odpor. Částečně proto, že jsem chtěla úplně odstřihnout svůj předchozí profesní život, částečně z obavy, že marketing nějak "znečistí" mou kreativní práci.

Přesto jsem se rozhodla dát tomu šanci. Jana mi doporučila začít s tím, co znám – PPC reklamami. Doporučila mi lokální agenturu PPCprofits, která se specializovala na menší podniky a freelancery.

První schůzka s konzultantem byla překvapivě příjemná. Očekávala jsem typický sales pitch, ale místo toho jsme vedli upřímný rozhovor o tom, co od své práce očekávám, kdo jsou mí ideální klienti a jaký styl fotografování mě nejvíc naplňuje.

"Nechceme jen zvýšit počet tvých klientů," řekl mi. "Chceme ti pomoct najít ty správné klienty. Takové, kteří ocení právě tvůj styl a přístup."

Ta myšlenka mě zasáhla. Co kdybych mohla mít obojí – kreativní svobodu i finanční stabilitu? Co kdybych si mohla vybírat klienty, místo abych brala každou zakázku jen proto, že potřebuji zaplatit nájem?

První výsledky s online strategií

Společně jsme vytvořili strategii zaměřenou primárně na Olomouc a okolí. Zaměřili jsme se na několik oblastí:

1. Autentické portréty – pro lidi, kteří hledali něco jiného než klasické ateliérové fotografie

2. Dokumentární rodinné fotografování – zachycení skutečných momentů místo pózování

3. Kreativní firemní portréty – alternativa ke strnulým korporátním headshots

Pro každou kategorii jsme vytvořili landing page, která odrážela můj specifický styl a filozofii. Nastavili jsme cílení PPC kampaní nejen geograficky, ale i podle zájmů a věku.

První týdny byly rozpačité. Přišlo pár poptávek, ale ne tolik, kolik jsem očekávala. Konzultant mě uklidňoval, že jde o proces učení a optimalizace. Po měsíci jsme analyzovali data a upravili kampaně – změnili některá klíčová slova, upravili texty, přenastavili denní rozpočty.

A pak to začalo fungovat. Nejdřív pozvolna, pak stále výrazněji. Lidé začali na webu vyplňovat kontaktní formulář, volat, zajímat se o mé služby. A co bylo nejdůležitější – byli to přesně ti klienti, se kterými jsem chtěla pracovat. Lidé, kteří nechtěli standardní, "dokonalé" fotografie, ale autentické zachycení okamžiků, emocí, atmosféry.

Rozhodnutí, které překvapilo i mě

Postupně jsem začala mít stabilní přísun klientů v Olomouci. Nebylo to nic závratného, ale stačilo to na pokrytí životních nákladů a ještě mi zbýval prostor pro vlastní projekty. Přesně jak jsem si to představovala.

Analýza dat z PPC kampaní ale ukázala něco zajímavého – měla jsem překvapivě hodně návštěv a poptávek z Českých Budějovic. Byla jsem zmatená – proč zrovna odtamtud?

Malé pátrání odhalilo, že několik mých fotografií sdílela na svém populárním Instagramu influencerka z Budějovic. Její sledující pak hledali, kdo fotografie pořídil, a narazili na mé stránky.

To ve mně vzbudilo zvědavost. Co kdyby... co kdyby to nebyla náhoda? Co kdyby v Českých Budějovicích byla poptávka po stylu fotografie, který nabízím? S konzultantem jsme se rozhodli otestovat tuto teorii a spustili jsme České Budějovice PPC reklama s podobným zaměřením jako v Olomouci.

Experimentování s novým trhem

Samozřejmě, nechtěla jsem hned otevírat druhé studio nebo trávit polovinu života na cestách mezi dvěma městy. Místo toho jsme vymysleli systém "foto dní" – jednou za dva týdny jsem jezdila do Budějovic na 2-3 dny, během kterých jsem naplánovala několik focení. Klienti si mohli rezervovat slot na tyto konkrétní dny.

Na webu jsme vytvořili speciální sekci "Focení v Českých Budějovicích", kde byl kalendář s dostupnými termíny. Reklamy jsme cílili jen na období před mými plánovanými výjezdy, abychom přesměrovali poptávku na tyto dny.

K mému úžasu to fungovalo skvěle. Klienti oceňovali můj jedinečný přístup a byli ochotní přizpůsobit se omezeným termínům. První "foto den" byl vyprodaný za 48 hodin od spuštění kampaně. Druhý a třetí podobně.

Co bylo zajímavé – zatímco v Olomouci byl největší zájem o rodinné fotografování, v Budějovicích dominovaly poptávky na kreativní portréty a firemní fotografie. To mi umožnilo lépe plánovat a specializovat se při každé návštěvě na určitý typ focení.

Když se práce stává životním stylem

S fungující strategií v obou městech se postupně začal měnit i můj přístup k podnikání a životu obecně. Uvědomila jsem si, že nemusím volit mezi kreativní svobodou a finanční stabilitou. Že můžu vytvořit systém, který mi umožní obojí.

Po roce fungování tohoto modelu jsem konečně mohla přestěhovat své studio z obýváku do skutečného prostoru – pronajala jsem si malé, ale krásné místo v historické části Olomouce. Místo, kam za mnou klienti rádi chodí a kde se sama cítím inspirována k tvorbě.

Kromě "foto dní" v Budějovicích jsem si v kalendáři vyhradila speciální čas i pro sebe. Každé pondělí je můj den bez schůzek a focení – den, kdy se věnuju pouze vlastním projektům, učení, inspiraci. Středy odpoledne mám blok pro mentoring začínajících fotografů – něco, co mě nečekaně začalo naplňovat.

Víkendy, kdy jsem dříve ve stresu a spěchu fotila svatby jedna za druhou, si teď pečlivě plánuju. Beru maximálně dvě svatby do měsíce, ale za cenu, která odráží skutečnou hodnotu mé práce.

Překvapení, které přinesl digitální marketing

Zpětně mě až překvapuje, jak moc jsem se bránila využití marketingových nástrojů pro svou fotografickou práci. Měla jsem pocit, že jde o dva oddělené světy, které se nemají potkat. Dnes vím, že to byl mylný předpoklad.

Správně nastavené PPC kampaně mi nepřivedly jen jakékoliv klienty – přivedly ty správné klienty. Lidi, kteří hledali přesně to, co nabízím. Díky tomu každé focení není jen zakázka, ale skutečná kreativní spolupráce.

Analýza dat mi pomohla lépe porozumět, co lidé skutečně chtějí a potřebují. Zjistila jsem třeba, že v Olomouci je velký zájem o fotografie dětí v přirozeném prostředí, zatímco v Budějovicích více rezonují umělecké portréty žen ve věku 35-50 let.

Tato data mi pomohla nejen v marketingu, ale i v rozvoji mých fotografických dovedností. Začala jsem se více specializovat na oblasti, kde jsem viděla největší zájem a zároveň vlastní potenciál růstu.

Důležité lekce na mé cestě

Když se ohlédnu za posledními čtyřmi lety – od chvíle, kdy jsem s panickým atakem opustila zasedací místnost, až po dnešek, kdy sedím ve svém vlastním studiu – vidím několik důležitých lekcí, které by mohly inspirovat i ostatní na podobné cestě:

1) Kreativita a byznys nejsou nepřátelé. Dlouho jsem se bála, že přílišné zaměření na podnikatelskou stránku věci "znečistí" mou tvůrčí práci. Opak je pravdou – když mám stabilní příjem a jasnou strategii, mám větší svobodu experimentovat a růst.

2) Vyber si své klienty. Největší změnou pro mě bylo uvědomění, že nemusím brát každou zakázku. Díky cílenému marketingu si můžu dovolit pracovat s lidmi, kteří sdílejí mou vizi a hodnoty.

3) Nastav si hranice. Vyhrazené dny pro vlastní tvorbu, jasně stanovené termíny pro "foto dny" v Budějovicích, limitovaný počet svateb... Tyto hranice nejsou omezením, ale ochranou mé energie a kreativity.

4) Využij všechny své dovednosti. Paradoxně mi nejvíc pomohly znalosti z předchozí kariéry, před kterou jsem chtěla utéct. Neboj se propojit zdánlivě nesouvisející oblasti své zkušenosti.

5) Experiment je cesta. Nápad s "foto dny" v Budějovicích byl zpočátku jen testem. Nikdy bych nepředpokládala, že se stane pevnou součástí mého podnikání. Neboj se zkoušet nové přístupy.

Život, o kterém jsem snila

Dnes žiju život, který je mnohem blíž mým představám než cokoli předtím. Nemám milionové příjmy ani tisíce sledujících na Instagramu. Ale mám něco cennějšího – svobodu dělat práci, která mě naplňuje, s lidmi, které respektuji, a způsobem, který respektuje mé potřeby a hodnoty.

Můj typický týden dnes vypadá zhruba takto:

- Pondělí: Den pro vlastní projekty a vzdělávání, žádné schůzky ani focení

- Úterý a čtvrtek: Focení v ateliéru v Olomouci

- Středa: Dopoledne administrativní práce a plánování, odpoledne mentoring

- Pátek: Editace fotografií, komunikace s klienty

- Jednou za dva týdny víkend v Českých Budějovicích s intenzivním focením

- Jednou až dvakrát měsíčně: Svatba nebo větší event

Tento režim mi dává dostatek prostoru pro kreativní práci i odpočinek. Nejsem v žádném případě bohatá, ale vydělávám dost na pohodlný život a hlavně – moje práce mě těší.

Kam mě cesta povede dál?

Jsem otevřená možnostem, které přijdou. Nedávno jsem začala experimentovat s analogovou fotografií, která přináší do mé práce novou dimenzi pomalosti a rozmyšlenosti. Plánuji malou výstavu svých osobních projektů.

Zvažuji i rozšíření "foto dní" do dalšího města – data z PPC kampaní ukazují zajímavý potenciál v Brně. Ale nechci se uspěchat. Důležitější než růst je pro mě udržitelnost a rovnováha.

Mým dlouhodobým snem je vytvořit sérii fotografických workshopů, které by kombinovaly kreativní fotografii s osobním rozvojem a mindfulness. Místo, kde by lidé mohli objevovat nejen umění fotografie, ale i sebe sama – podobně jako jsem to udělala já.

Někdy, když sedím ve svém studiu a světlo dopadá na dřevěnou podlahu, cítím nesmírnou vděčnost za cestu, kterou jsem prošla. Od stresu a vyhoření k poklidnému rytmu, který respektuje mou povahu i potřeby. Od přežívání k životu, který má smysl.

A ironií je, že mi k tomu pomohl nástroj ze světa, před kterým jsem utíkala. Život je plný takových překvapení, nemyslíte?